Japonsko

Heike monogatari

Heike monogatari je příběh vzestupu a pádu rodu Taira.

Heike monogatari

Vzestupu a pádu rodu Taira je věnováno dílo Heike monogatari - Příběh rodu Taira.
Tento největší japonský příběh s válečnou tématikou má hodně společného s evropskou epickou básní Píseň o Rolandovi: obě díla se recitují generacím posluchačů, obě díla znovu a znovu dojmou posluchače.

Vyprávění Heike monogatari začíná zvoněním v indickém chrámu, ve kterém Buddha mnohokrát přednášel řeč dharmy. Příběh pokračuje:

Odstíny květů na týkovém stromě prohlašují, že ty, které kvetou, musí opadat. Ba věru, ty pyšné květy žijí jen okamžik, podobně jako sen na jaře. Mocná síla je nakonec zničí a není z nich nic než prach.

Taira no Kijomori, vykreslený jako dospělý domýšlivý muž s velkou mocí, je jednou ze dvou velkých postav příběhu. Jeho pýše a úspěchu v životě odpovídá i strašlivá smrt. Když byl nejhůře nemocný, lili na něj vodu, aby ho ochladili, ale "...voda se se syčením v podobě oblaků páry a vodních kapek vypařila, jako kdyby se dotkla do ruda rozpáleného železa či kamene. A voda, která se ho dotkla, se změnila na plameny, takže celou místnost zaplnily vířící ohně a hustý černý kouř." Jeho smrt nepřipisovali vysokému věku, ale zlé karmě, kterou nashromáždil. Byla to karma, před kterou ho nemohlo zachránit ani odříkávání súter, ani moc bohů a buddhů, ani desetitisíce loajálních válečníků. Nicméně tady příběh Heike monogatari nekončí, protože se zaobírá zničením celého rodu Taira.

Nejatraktivnější postavou Heike monogatari je Jošicune (1159-1189) z rodu Minamoto, zhouba Tairů a největší japonský lidový hrdina:
Opilý vítězstvím Gendži vjel do moře a sledoval je, dokud se ve vodě znovu nedostali do svých sedel a znovu bojovali mezi loděmi, zatímco se Tairové snažili dřevcovými zbraněmi chytit Jošicuneho za ochranný týlní kryt přílby. Dvakrát nebo třikrát mu zbraně zarachotily nad hlavou, ale jeho společníci se bránili a meči a halapartnami odrazili od svého pána všechny útoky. V průběhu boje Hógwan (Jošicune) nějak upustil svůj luk do moře, naklonil se ze sedla a pokoušel se ho svým bičíkem vytáhnout. Jeho společníci na něj křičeli, aby luk nechal být, ale on nechtěl a nakonec se mu podařilo luk znovu získat. Se smíchem se pak vrátil k pláži. Starší válečníci ho za to pokárali a pravili: "Ať je ten luk jakkoli drahý, jaká je jeho cena ve srovnání s tvým životem, náš pane?" "Nezachoval jsem se tak kvůli luku," odvětil Jošicune, "a pokud by můj luk vyžadoval, aby se pro něj dva tři muži sehnuli, podobně jako pro luk mého strýce Tametomoa, jistě by to docela rádi udělali. Ale já bych nerad, aby tak tenký luk, jako je ten můj, padl do rukou nepřítele. Smál by se a volal: To je luk Kura Jošicuneho, hlavního velitele Gendžiho. A tak jsem riskoval vlastní život, abych luk dostal z vody." S takovým vysvětlením pak všichni souhlasili.

Jošicune završil řadu skvělých vítězství na souši závěrečným triumfem na moři. Většina členů rodu Taira včetně Kijomoriho vdovy a jejího vnuka, osmiletého císaře Antokua, přišla v této bitvě, která se odehrála roku 1185, o život. Heike monogatari končí smrtí Kijomoriho dcery, matky císaře Antokua, které dali milost a která se stala mniškou. Poslední kapitola začíná stejně jako první údery na chrámový zvon.

Japonsko

Japonsko


Japonsko